Narodila se krásná, zdravá, do dobrých rukou i podmínek. Vyrostla z ní obrovská, mohutná ryzka s lysinou, se všemi předpoklady stát se dobrým parkurovým koněm.
Jenže, jak už to v životě bývá, nic není tak růžové jak vypadá a tak se již brzy přihodil první malér. Na hříbárně ji "omylem" obskočil hřebec a tak se narodilo dítko lásky.
Poté šla kobylka do parkurů. V rámci tréninku podstoupila skákání ve volnosti. Ještě před skokem to vypadalo, že potvrdí předpoklad výborného skokana, odraz to byl obrovský a kobylka letěla několik čísel nad překážku. Jenže - neštěstí nechodí po horách, ale po koních.
Při doskoku se něco zvrtlo, kobylka padá rovnou na hlavu a ... leží. Ležela dlouho, všichni už mysleli, že si zlomila vaz. Ne však naše ryzka. Jako by měla obrovskou chuť žít. Po několika dlouhých minutách se zvedá a žije dál.
Od osudného pádu se s ní problémy jen vezou. Zlomená žebra, bolavá záda a navíc se ke všemu tomu přidává hniloba kopyt. Kobylka vypadá že má odzvoněno. Téměř nechodí pod sedlo, v boxe jen přešlapuje z nohy na nohu a ve výběhu kouká do dáli. Je opět březí.
A naskýtá se další problém. Hříbě je v obrácené poloze a jak se brzy zjistí, kobylku to zevnitř roztrhlo. Veterinářův verdikt je jasný: "Buď ji sešijeme, ale v životě už nezabřezne a i kdyby, při dalším porodu by se znova roztrhla?"
Tak ji nezašili. A ryzka tak žije dodnes. Nohy se jí díky pravidelné péčí zlepšily, a letos je opět březí. Chodí pod sedlo na vycházky a minulý týden o ni měli zájem lidé z hippoterapie. Prý tak hezkého koně už dlouho neviděli.
Autor: Alice Jirásková
Napsáno: 25. listopadu 2004