Když jsme byly na místě, měla jsem jako obvykle tou dobou jezdit na šestileté hnědce ČT, Shirly. Nejprve jsem klusala v menší jízdárně a pak jsem z ní měla vyjet a klusat okolo. Najednou se však Shirly zastavila a koukala přímo před sebe. Ať jsem se snažila jakkoli, nepodařilo se mi ji znovu rozpohybovat. Můj trenér, který stál opodál, mě upozornil, že je blízko pes a ať počkám, až odběhne. Čekala jsem, ale Shirly se najednou otočila o 180° a začala cválat. Okamžitě mi vypadly nohy ze třmenů, což bylo docela štěstí, ale zároveň jsem cítila, že už se dlouho v sedle neudržím. Najednou jsem prudce přistála na zemi a zabrzdila o tvrdou hlínu. Ještě jsem viděla Shirly, jak dobíhá ke stájím a zpomaluje.
Po mém prvním pádu jsem poměrně dlouho nemohla jezdit, protože vinou špatného dopadu na zem jsem si přivodila komplikovanou zlomeninu ruky. Nikdy jsem to ale nevzdala a i když mám stále ještě z pádů trochu strach, jezdím stále a koně mám stále stejně ráda. =)
Autor: Zuzana Vonešová
Napsáno: 26. ledna 2005