S majitelkou jsme se dohodly, že tam mužeme chodit. S paní Darlijusovou jsme chodily na pastvu a pro seno. Někdy jsme se na ní mohly i svézt (ale bez sedla a bez uzdy, proztože žadnou ani neměli:)) Za Lindou jsme chodily s piškotama, mrkvema, jablkama i tvrdýma rohlíkama. Před vchodem do kůlny stál malý psík, který se jmenoval Borek. Aby vás tam pustil - byl totiž dost rozzuřený a rozštěkaný - muselo se na něj pomalu mluvit "Borku, Borečku..."
Linda byla ve dřevené velké kůlně, kde měla dřěvěný box. Vedle leželo kovové hřbílko, kterým jsme jí vždy vyčistily. Poté se k nám přidal kamarád Mates. Pan Darlius ho načapal, jak skáče v seníku, a zakázal nám tam chodit. Pak jsme zase odjeli zpátky do Prahy, kde jsme přetrvali školní rok. Další prázdniny už jsme se tam neodvážili, ale naštěstí jsme již mohli navštívit nově postavenou stáj. Mladá paní Darlijusova - to je dcera p.Darlijusové "staré" - ta začala pracovat ve stáji. Od ní jsme se dozvěděly, že Linda je mrtvá. Mně i Bětě vyhrkly slzy do očí. Prý ji odvedli na jatka. Ja teď Darlijusovi nenávidím, za to co provedli bezmocnému koníkovi, který za ně celičký život tahal klády a i ta nejtěžší břemena. Věřím, že Lindina dušička našla věčný pokoj!
Autor: Barbora Seemanová
Napsáno: 13. února 2005